Podíl nevýkonných úvěrů u domácností klesá, u firem mírné stoupl
Komentář Miroslava Zámečníka, hlavního poradce České bankovní asociace
Domácnosti i firmy sedí na hotovosti, zájem o nové úvěry je stále opatrný.
Česká bankovní asociace publikuje řadu ekonomických indikátorů ČBA Monitor, včetně hlavních parametrů vývoje úvěrů a vkladů v tuzemském bankovním systému. Takže na adrese https://www.cbamonitor.cz/kategorie/uvery-a-vklady najdete každoměsíčně aktualizované vybrané údaje z bankovní statistiky publikované Českou národní bankou. K číslům přidáváme komentář, který je zasazuje do kontextu.
Nemáme sice ještě data za prosinec, přesto však bankovní statistika za listopad, vydaná Českou národní bankou, umožňuje jisté ohlédnutí za minulým rokem.
Listopad přinesl přerušení série klesajících podílů nevýkonných úvěrů u firem, když došlo ke zvýšení na 2,76 % z říjnového absolutního historického minima 2,61 % za celou časovou řadu od ledna 2002. I po tomto zhoupnutí jde ovšem o třetí nejlepší dosažené číslo vůbec.
Vzhledem k potvrzené druhé recesi, opisující písmeno W, a obecně spíše pesimistickému ekonomickému sentimentu nikdo nečekal, že by se mohla v druhé pololetí 2023 kvalita firemního úvěrového portfolia ještě zlepšovat.
Nehledě na inflaci a nárůst bilanční sumy bank za posledních 10 let je dnes „v systému“ o polovinu méně nevýkonných úvěrů poskytnutých domácnostem, než kolik jich bylo v listopadu 2013. V případě firem je zůstatek půjček o 53 % vyšší než před deseti lety, podíl nevýkonných úvěrů však tehdy dosahoval 7,15 %, je jich tedy o téměř třicet miliard méně než tehdy.
Bankéřům pochopitelně vyhovuje mimořádně nízký podíl nevýkonných úvěrů, definovaných jako 90 a více dnů po splatnosti, a rádi se tím pochlubí. Je pozoruhodné, že podnikatelské reprezentace z nefinanční sféry mimořádně nízký podíl „špatných“ úvěrů v takřka všech oborech podnikání nekomentují, stejně jako skutečnost, že nefinanční podniky mají v bankách úložky o objemu téměř jeden a půl bilionu korun. Jako celek by tedy mohly splatit všechny svoje úvěrové závazky bankám, a ještě by zůstalo zhruba sto šedesát miliard korun.
Samozřejmě, že úvěry a vklady jsou v populaci, a to i té firemní, rozloženy nerovnoměrně, ale přesto je převis vkladů nad úvěry natolik významný, že i ve firemní sféře existují subjekty, jejichž finanční hospodářský výsledek je tažen úrokovými výnosy, jež převyšují úrokové náklady z úvěrů. Pro českou ekonomiku klíčový zpracovatelský průmysl, který je zároveň nejvíce vystaven mezinárodní konkurenci, měl ke konci listopadu 2023 na korunových vkladových účtech 208 miliard Kč a na depozitech v cizí měně v přepočtu dalších 144 miliard korun, zatímco na úvěrech dlužil 290,8 miliardy korun, převis je tedy přes 60 miliard Kč. Podíl nevýkonných úvěrů je s 4,37 % ve zpracovatelských průmyslových oborech vyšší, než v nefinančních podnicích jako celku, ale v časovém srovnání je velmi dobrý: před pěti lety dosahoval 6 %, a to konjunktura vrcholila; už vůbec nejde současný výskyt nevýkonných úvěrů srovnávat s dobou před deseti lety, kdy dosahoval 12,8 %.
Firmy i domácnosti sedí na vkladech, málo si půjčují, a banky financují stát
Od pandemie covidu se v české ekonomice stalo něco pozoruhodného: firmy, živnosti i obyvatelstvo celkově vykazují přebytek vkladů nad úvěry, které mimořádně dobře splácejí. Jediný, kdo se masivně zadlužuje, je český stát, jehož dluhopisy nakupují banky: ke konci listopadu činil jejich podíl na celkové držbě domácích státních obligací 40,59 %, v absolutním vyjádření 1190 miliard korun. Emisí dluhopisů stát kryje schodky, přičemž nemalá část deficitu je zapříčiněna transfery obyvatelstvu a podnikové sféře. Kruh se tak sice uzavírá, ale o zdravý pohyb nejde.
V minulosti ne tak dávné banky shromažďovaly vklady obyvatelstva (často krátkodobé) a v rámci své nejvýznamnější národohospodářské funkce je prostřednictvím úvěrů transformovaly do úvěrů, typicky s delší splatností, které sloužily k financování investic jak podniků, tak obyvatelstva (hypoték). Sektor domácností byl typicky ve vysokém „aktivním saldu“, kdy měl na vkladech podstatně větší objem peněz, než kolik bankám dlužil, zatímco firmy tradičně mnohem více dlužily, a kapitál v podobě peněz na účtech držely jen v omezeném rozsahu.
Je obtížné vysvětlit současnou anomálii jinak než jako důsledek již léta trvající vysoké míry nejistoty, která odrazuje podniky od investic financovaných do značné míry na dluh, a podněcuje hromadění hotovosti. Jistěže svojí roli na utlumení poptávky hrál i vzestup úrokových sazeb, byť až do jara 2023 byla vzhledem k mohutné inflační vlně v letech 2021-2022 reálná úroková sazba negativní, zejména v těch případech, kdy se při financování používají „dlouhé“ fixní sazby. Inflační „mlha“ prohloubila informační asymetrii, jíž firmy využily k přesunutí zvýšených nákladů na klienty a navýšení ziskové marže všude tam, kde to tržní situace umožňovala. Na netermínovaných vkladech dnes mají nefinanční podniky 954 miliard korun, ale před dvěma roky to bylo neuvěřitelných 1,163 bilionu korun - od té doby část peněz přesunuly za výhodnějším úročením do vkladů s dohodnutou splatností.
Nevýkonné hypotéky obyvatelstvu jsou dnes s 0,6 % blízko absolutních minim dosažených v tomto roce, a spotřebitelské půjčky obsahují jen 3,88 % těch nevýkonných, což je také historicky vynikající hodnota. Reálné mzdy sice dva roky klesaly, nicméně nezaměstnanost byla a je nejnižší v Evropě, podstatně nižší než při poslední dvojité recesi 2012, přičemž právě ztráta pracovního místa a s tím související výpadek příjmů vede k potížím se splácením závazků. Kdo měl zafixovanou hypotéku v dobách rekordní láce, fakticky vynaložil na splátky klesající část disponibilního příjmu, který nominálně rostl.
Refinancování bude sice i v příštím roce pro mnohé domácnosti nepříjemné, neboť v lepším případě budou pětileté fixace u hypoték začínat čtyřkou, nikoli dvojkou, jako při první fixaci, nicméně trh začíná ožívat.
Oživení v nových půjčkách přijde s poklesem sazeb a zlepšením podnikatelské nálady
Stavy podnikových úvěrů celkem se dostaly na 1339 miliard, což je oproti říjnu pokles o 14,8 miliardy, z toho cizoměnové představovaly necelých 666 miliard, meziměsíčně je to však v přepočtu na koruny méně o 17 miliard. Vzhledem k předchozímu vývoji, kdy kvůli úrokovému diferenciálu naopak rostly dynamicky především úvěry v cizích měnách, atraktivních především pro exportéry s inkasem v devizách, podíl půjček v cizí měně dosahuje skoro poloviny. S klesajícím rozdílem v úročení mezi eurem a korunou však atraktivita eurových úvěrů klesá, a v případě, že ČNB bude snižovat měnově politické sazby dříve a rychleji než ECB, se tento trend ještě dále urychlí.
Jak již bylo řečeno, s výrazným oživením u korporátních úvěrů se dá počítat až při lepším naplnění tuzemských a zahraničních zakázkových knih.
Podíl nevýkonných úvěrů bude stoupat s tím, jak začnou firmy i domácnosti výrazněji pociťovat důsledky pozitivních reálných úrokových sazeb, ale významnější problémy nenastanou ani v nadcházejícím roce.
K oživení domácí poptávky by mohly přispět nejen klesající inflace a rostoucí reálné příjmy obyvatelstva, ale i čerpání části finančních úspor: jen domácnosti měly na netermínovaných vkladech ke konci listopadu v podstatě k okamžitému použití 2,616 bilionu korun, o sto miliard víc než před rokem.
Banky, kapitálově mimořádně dobře vybavené, mají kapacitu úvěrovat českou ekonomiku podstatně dynamičtějším tempem než v uplynulých dvou letech.
Poznámka: meziroční srovnání stavových veličin (stavy úvěrů k datu, tedy nikoli nové obchody za měsíc) zkresluje „faktor Sberbank“, která loni na jaře přišla o licenci, takže z bankovní statistiky vypadly všechny úvěry, nepojištěné vklady a část pojištěných vkladů, které si bývalí klienti Sberbank zpočátku ponechali doma. Za duben 2023 a dále už portfolio úvěrů Sberbank v nominální hodnotě 47,1 miliardy Kč znovu v bankovní statistice figuruje za cenu pořízení 41 miliard Kč, neboť je převzala jednou smlouvou jiná banka. V meziročním srovnání toto zkreslení bude patrné zvlášť u úvěrů až do dubna 2024.